Vhodné knihy
Kategorie 0 – 4 roky
Michal Černík: Paci, paci, pacičky, recenze
František Hrubín: Špalíček veršů a pohádek, recenze
Eduard Petiška: Martínkova čítanka, Birlibán, recenze
Zdeněk Miler: Krtek a autíčko, Jak krtek ke kalhotkám přišel, recenze
Daisy Mrázková: Můj medvěd Flóra, recenze
Melanie Watt: Chameleon Leon, recenze
Milena Lukešová (Helena Zmatlíková): Kdo chce koťátko?, recenze
Zdeněk Miler, Hana Doskočilová: Jak krtek uzdravil myšku, recenze
Josef Čapek: Povídání o pejskovi a kočičce, recenze
Tereza Říčanová: Kozí knížka, recenze
Gilbert Delahaye: Příběhy o Martince, recenze
Astrid Lindgren: Lotta z Rošťácké uličky, recenze
Beata Ostrowicka: Ale já to tak chci!, recenze
Zdeněk Miler: Dětem, recenze
Zdeněk Miler, Jiří Žáček: Říkáme si s krtkem, recenze
Ivan Binar: Králík Fiala, recenze
Ester Stará: Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem, recenze
Robin Král: Ferdinande!, recenze
Jiří Dvořák: Jak zvířata spí, recenze
Stanislava Reschová: Ježkovy voči, recenze
Martina Komárková: Tarbíci a Marabu, recenze
Eva Maceková: 12 hodin s Oskarem, recenze
Petr Stančík: Jezevec Chrujda točí film, recenze
Tereza Horváthová: Rybička, recenze
Jana Šrámková: Zuza v zahradách, recenze
Daniela Krolupperová: Polární pohádka, recenze
Eva Dolejšová: Tajemství jedné knihovny: ze života knižních skřítků, recenze
Pavel Čech: O mráčkovi, recenze
Jana Semelková: Pohádkové vajíčko, recenze
Jitka Nováková: Dobré ráno, Evelíno, recenze
Katarína Macurová: Lily a Momo, recenze
Kategorie 4 – 6 let
Václav Čtvrtek: Pohádky z pařezové chaloupky, Maková panenka a motýl Emanuel, recenze
Karel Čapek: Dášeňka, recenze
Hana Doskočilová: Eliška a táta Král, recenze
Daniela Fischerová: Duhové pohádky, recenze
Pavel Šrut: Verunka a kokosový dědek, recenze
Ivona Březinová: Teta to zase plete, recenze
Jiří Kolář: Z deníku kocoura Modroočka, recenze
Václav Čtvrtek: O hajném Robátkovi a jelenu Větrníkovi, recenze
Hans Christian Andersen: Ošklivé káčátko, recenze
Astrid Lindgrenová: Pipi Dlouhá punčocha, recenze
Zdeněk Svěrák: Tatínku, ta se ti povedla, recenze
Vhrsti: Už se nebojím tmy, recenze
Olga Černá: Kouzelná baterka, recenze
Martina Drijverová: Tamarín a pomeranč, recenze
Aldous Huxley: Vrány z Hruškovic, recenze
Miloš Kratochvíl, Daniela Krolupperová: Draka je lepší pozdravit aneb o etiketě, recenze
Carlo Collodi: Pinocchiova dobrodružství, recenze
Hugh Lofting: Doktor Dolittle, recenze
Milne, Alan Alexander: Medvídek Pú, recenze
Josef Lada: Mikeš, recenze
Tove Janssonová: Příběhy o skřítcích muminech, recenze
Arnold Lobel: Kvak a Žbluňk jsou kamarádi, Kvak a Žbluňk se bojí rádi, recenze
Petra Braunová: Ema a kouzelná kniha, recenze
Alena Ježková: Prahou kráčí lev, recenze
Miloš Macourek: Mach a Šebestová ve škole, recenze
Jiří Kahoun: Příběhy včelích medvídků, recenze
František Hrubín: Dvakrát sedm pohádek, recenze
Josef Čapek: Povídejme si děti, recenze
Nikolaj Nosov: Neználkovy příhody, recenze
Miloš Macourek: Jakub a dvě stě dědečků, recenze
Tereza Vostradovská: Hravouka, recenze
J. R. R. Tolkien: Pan Blahoš, recenze
Kateřina Maďarková: Justýnka a asistenční jednorožec, recenze
Daniela Krolupperová: Atlas strašidel, recenze
Milada Rezková: Doktor racek, recenze
Petr Borkovec: O čem sní, recenze
Co číst prvňáčkům, druháčkům a třeťáčkům
Zdeněk Svěrák: Jaké je to asi v Čudu
Arnošt Goldflam: Tatínek není k zahození
Milena Lukešová: Jak to chodí po světě
Astrid Lindgrenová: Děti z Bullerbynu
Martina Drijverová: Sísa Kyselá
Bratři Grimmové: Pohádky bratří Grimmové
Pavel Šrut: Lichožrouti, Lichožrouti se vracejí
Pavel Brycz: Kouzelný svět Gabriely
Jiří Žáček: Aprílová škola
Karel Čapek: Devatero pohádek
Markéta Zinnerová: Tajemství proutěného košíku
Lynne Reid Banks: Indián a kouzelná skřínka
Frances Hodgson Burnett: Tajná zahrada
Tove Janssonová: Příběhy o skřítcích muminech
Gianni Rodari: Pohádky po telefonu
Daniela Krolupperová: Sedmilhář Josífek
Žáček Jiří, Born Adolf: Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky
Goscinny René, Sempé Jean-Jacques: Malý Mikuláš
MacDonaldová Betty: Paní Láryfáry
E. Kočičková, J. Žáček, L. Pavlásek, L. Tuček, M. Cpin, M. Ludvíková, M. Knor, P. Vydra, T. Matonoha, V. Neužil: Prdlé pohádky
Luis Sepúlveda: O rackovi a kočce, která ho naučila létat
Ondřej Sekora: Ferda Mravenec
Ludvík Aškenazy: Putování za švestkovou vůnÍ
Daniil Charms: Všecko lítá, i co peří nemá
Arnold Lobel: Kvak a Žbluňk
Ján Uličiansky: Podivuhodné příběhy sedmi moří
Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ
Dahl Roald: Obr dobr
Ivan Binar: O Záhořovi, prasátku s kníry
Marcin Mortka: Tappiho příběhy
Jostein Gaarder: Anton a Jonatán
Klára Smolíková: Králík málem králem
Jana Šrámková: Kuba Tuba Tatubahn
Astrid Lindgrenová: Skřítek Nils
Co číst čtvrťákům a páťákům
Karel Šiktanc: O dobré a zlé moci
Jan Werich: Fimfárum
Martina Drijverová: České dějiny očima psa
Roald Dahl: Matylda
Michael Ende: Nekonečný příběh, recenze
René Goscinny: Nové patálie malého Mikuláše
Clive Staples Lewis: Letopisy Narnie
Arnošt Goldflam: Standa a Dům hrůzy
Alena Ježková: Dračí polévka
Petr Nikl: Záhádky
Tereza Říčanová: Noemova archa
Jeff Kinney: Deník malého poseroutky
Miloš Kratochvíl: Pachatelé dobrých skutků
Miloš Macourek: Živočichopis
Michael Ende: Momo a ukradený čas
Beatrix Potterová: Dobrodružství králička Petra
Daniel Pennac: Pes Paličák
Astrid Lindgrenová: Ronja, dcera loupežníka
Tomáš Končinský, Barbora Klárová: Překlep a Škraloup
Ivona Březinová: Řvi potichu, brácho
Bohumil Matějovský: Čuňa, Zulu a Ferda
Pavel Šrut: Lichožrouti
Jo Nesbo: Doktor Proktor a prdící prášek
Dana Rusková: První velký případ
Ivona Březinová: Útěk Kryšpína N.,
Daniela Fischerová: Pohoršovna,
Daniela Kalinová: Proč chtěl ptakopysk do Solopisk
Co ANO při čtení dětem?
Dobré rady pro rodiče, prarodiče, učitele a všechny, kteří mají chuť číst dětem.
Dětem začněte číst co nejdříve. Čím dříve je motivujete, tím je to snazší a lepší.
- Využívejte dětské básničky a písničky k tomu, abyste stimulovali jazyk dítěte a jeho schopnost naslouchat.
- Čtěte tak často, jak máte vy a dítě (nebo žáci) čas.
- Mějte na paměti: umění naslouchat si osvojujeme. Je zapotřebí se mu naučit a postupně je kultivovat – a to se nestane přes noc.
- Začněte obrázkovými knihami, které mají jen pár vět na stránce. Poté postupně přecházejte ke knihám, které obsahují stále více textu, a nakonec ke knihám, jež jsou členěny do kapitol, a k románům.
- Když čtete knihu poprvé, popovídejte si s dětmi o ilustraci na obálce. Zeptejte se: „O čem myslíš, že to bude?“
- V průběhu čtení udržujte zájem čtenářů tím, že se občas zeptáte: „Co myslíš, že se teď stane?“
- Ve čtení vytrvejte. Jestliže jste se čtením jedné knihy začali, měli byste v ní pokračovat – snad jen tehdy ne, pokud by to byla špatná kniha. Necháváte-li děti nebo studenty čekat mezi čtením kapitol tři nebo čtyři dny, nečekejte, že si udrží zájem.
- Čtěte občas texty, jež jsou nad intelektuální úrovní dítěte, a dejte mu tak prostor k přemýšlení.
- Obrázkové knihy lze snadno číst skupině dětí i velmi různého věku. Povídkové knihy však představují výzvu. Pokud je věkový rozdíl mezi dětmi vyšší než dva roky (a existují tak sociální a emoční rozdíly), každé z dětí by mohlo mít větší prospěch z individuální četby. To sice vyžaduje více snahy ze strany rodičů, ale tato snaha sklidí úměrný úspěch. Posílíte tím jedinečnost každého z dětí.
- Vyhýbejte se dlouhým popisným pasážím, pokud je dítě svou představivostí a délkou pozornosti ještě neumí zvládnout. Jejich zkrácení nebo úplné vypuštění jistě není chybou.
- Jsou-li kapitoly dlouhé nebo nemáte-li dostatek času k dokončení celé kapitoly, najděte napínavé místo, ve kterém přestanete. Nechte své publikum v očekávání.
- Dejte posluchačům chvilku na to, aby se usadili a duševně i fyzicky se naladili na příběh. Jde-li o příběh, začněte tím, že se zeptáte, co se stalo, když jste včera skončili. Nálada je v naslouchání důležitým faktorem. Rozkazovačné „teď přestaňte, posaďte se rovně a dávejte pozor“ nevytváří atmosféru naladěnou na příjem.
- Pokud čtete nahlas z obrázkové knihy, ujistěte se, že děti mohu obrázky dobře sledovat. Ve škole, s dětmi usazenými v kroužku okolo vás, se posaďte o trochu výše tak, aby děti v zadních řadách viděly obrázky nad hlavami ostatních.
- Mějte na paměti, že každé dítě baví dobrá obrázková kniha, dokonce to platí i o náctiletých.
- Po přečtení povídky nebo příběhu dejte prostor diskusi doma i ve třídě. Knihy vyvolávají myšlenky, touhy, obavy, zprostředkují objevy. Dovolte jim vyplout na povrch a pomozte dítěti se s nimi vyrovnat mluvenou či psanou formou nebo uměleckým projevem, pokud k němu má dítě sklon. Nedělejte však z diskusí znalostní soutěž a netrvejte na tom, aby dítě povídku vykládalo.
- Pamatujte, že čtení nahlas je dovednost, kterou ovládá přirozeně jen málokdo. Abyste je zvládali s úspěchem, musíte je procvičovat.
- Otcové by se měli obzvláště snažit číst s dětmi. Velká většina učitelů na základních školách jsou ženy, mladí hoši často spojují čtení s ženami a prací ve škole. A bohužel též příliš mnoho otců je možné spíše pozorovat, jak si se syny na hřišti házejí míčem, než aby je brali do knihoven. Rané zapojení otce do četby a zájem o knihy může dát knihám v očích chlapce stejné postavení jako sportu.
- Při čtení používejte pestrou paletu výrazů. Je-li to možné, měňte tón svého hlasu tak, aby odpovídal dialogu. Během napínavé části zpomalte a ztište hlas. Ztišení hlasu na správném místě posluchače dovede na pokraj zvědavosti.
- Nejběžnějším omylem při čtení nahlas, ať jde o sedmiletého nebo čtyřicetiletého čtenáře, je příliš rychlé čtení. Čtěte dostatečně pomalu na to, aby si dítě mohlo vybudovat mentální obraz právě slyšeného. Zpomalte natolik, aby si děti mohly prohlížet obrázky v knize bez pocitu spěchu.
- Prohlédněte si knihu a pročtěte ji předem. Čtení předem vám umožní určit části, které byste mohli zkrátit, vypustit nebo jim naopak věnovat větší pozornost.
- Vtělte život autoru i jeho dílu. Najděte si jméno autora či jeho osobní stránku v internetovém vyhledávači. Buď během čtení, nebo po něm řekněte dětem (nebo žákům) něco o autorovi. To dětem umožní pochopit, že knihy jsou psány lidmi, nikoli stroji.
- Dodejte knize třetí dimenzi, kdykoli to bude možné. Mějte kupříkladu po ruce misku s nakrájenými jablky, která se mohou jíst, pokud budete číst o jablkách; přineste harmoniku a bubínek do třídy před čtením, budou-li tyto předměty „vystupovat“ v příběhu.
- Pokaždé, když dítě položí otázku, která se týká textu, využijte to jako příležitost k tomu, abyste spolu s ním vyhledali odpověď v příručce. To nesmírně rozšiřuje vědomostní základnu dítěte.
- Vytvořte plakát, který zavěsíte na dveře nebo na stěnu tak, aby na něm dítě mohlo sledovat, kolik knih se již přečetlo; obrázky housenek, hadů, červů a vlaků, na nichž každý článek představuje jednu knihu, plní tento účel stejně dobře.
- Podobně můžete vyvěsit nástěnnou mapu světa, na níž budou malé nálepky vyznačovat místa, kam byl zasazen děj čtených knih.
- Pro méně ochotné čtenáře nebo velmi aktivní děti je často obtížné jen sedět a poslouchat. Papír, křídy a tužky jim dovolují zaměstnat ruce, když poslouchají. (Také si kreslíte, když mluvíte po telefonu.)
Dobrá rada:
- mějte knihu v pohotovosti pro případ, že budete s dítětem někde dlouho čekat (například u lékaře, při cestě vlakem, autobusem, autem). Kromě toho, že vám pomůže potomka zabavit, vznikne v malé hlavince i užitečná vazba, že knížka je dobrou volbou, když má člověk dlouhou chvíli.
- Mějte vždy připravenou nabídku knih ke čtení s dítětem pro chůvu a vysvětlete jí, že „předčítání“ je součástí její práce a má přednost před televizí.
- Veďte příkladem. Dejte dětem šanci vás vidět, jak si čtete pro potěšení, mimo dobu vašeho čtení nahlas. Podělte se s nimi o své nadšení pro cokoli, co právě čtete.
- Pokud chtějí číst děti vám, je lepší, pokud je kniha spíše snadnější než příliš těžká, stejně jako bicykl pro začátečníka je lepší menší než příliš velký.
- Motivujte starší děti, aby četly mladším, ale ať jde o náhradu za vás jen částečnou, nikoli úplnou. Mějte na paměti: dospělý bývá nakonec vzorem pro dítě.
- Omezte množství času, které děti tráví před televizí. Výzkum ukazuje, že po asi deseti hodinách u televize týdně výkon dítěte ve škole začíná klesat. Přílišné sledování televize vytváří návyk a poškozuje vývoj dítěte.
Co NE při čtení dětem?
Dobré rady pro rodiče, prarodiče, učitele a všechny, kteří mají chuť číst dětem.
- Nečtěte příběhy, které se vám samotným nelíbí. Váš nezájem se v průběhu čtení projeví a to popírá jeho smysl.
- Nepokračujte ve čtení knihy, jakmile zjistíte, že jde o špatnou volbu. Jste-li pedagog, nemějte pocit, že musíte každou knihu spojit se školní prací. Nesvazujte široké spektrum literatury úzkými definicemi školních osnov.
- Nezahlcujte posluchače. Při výběru četby ke čtení nahlas zvažte intelektuální, společenskou a emoční úroveň svého publika. Nikdy nečtěte texty, které jsou nad emoční úrovní dítěte.
- Nevolte knihu, kterou mnoho dětí již slyšelo nebo vidělo v televizi. Jakmile je pointa příběhu známa, jeho zajímavost z velké části pomine. Můžete však přečíst knihu a poté se podívat na film. To je dobrý způsob pro to, aby děti samy viděly, o kolik toho kniha může zachytit více než film.
- Při výběru povídek ke čtení nahlas se vyhněte knihám, které jsou příliš zatíženy dialogy; jsou obtížné pro čtení nahlas i poslouchání. Všechny vsunuté odstavce mají usnadňovat tiché čtení. Čtenář vidí uvozovky a ví, že jde o nový hlas, jinou osobu, která hovoří – ale posluchač to neví. A pokud spisovatel na konci nepoznamená, že to či ono „řekl pan Murphy“, posluchačstvo nemá pojem o tom, kdo co řekl.
- Nenechte se zmást získanými oceněními. Skutečnost, že kniha byla oceněna, ještě není zárukou toho, že se bude dobře číst nahlas. Většinou se ocenění uděluje za psaný text, nikoli za jeho poslechové kvality.
- Nevnucujte dětem výklad příběhu. Příběh je možné si prostě vychutnat, není zapotřebí, aby měl nějaké poslání, stejně budete mít látku k diskuzi.
- Nezaměňujte kvalitu s kvantitou. Desetiminutové čtení dítěti, s plnou pozorností a nadšením, může v mysli dítěte zanechat mnohem výraznější stopu než dvě hodiny osamělého sledování televize.
- Nepoužívejte knihu k výhrůžkám („Pokud si neuklidíš pokoj, nebude večer povídka!“). Jakmile dítě nebo třída vycítí, že jste z knihy učinili zbraň, změní svůj postoj ke knihám z kladného na záporný.
- Nesnažte se soutěžit s televizí. Řeknete-li „chceš raději povídku, nebo televizi?“, obyčejně si vyberou to druhé. Je to, jako byste devítiletému dítěti říkali „chceš raději zeleninu, nebo koblihu?“. Protože dospělí jste vy, vy volíte. „Televize se v tomto domě vypíná v osm třicet. Jestli potom, než půjdete spát, chcete přečíst příběh, je to možné. Jestli nechcete, také je to v pořádku, ale televize se vypíná v osm třicet.“ Nedopusťte, aby to vypadalo, že jsou knihy zodpovědné za to, že se děti nemohou dívat na televizi.
